O lékárenství

Lékárenství je odvětví farmacie, které se v teorii i praxi zabývá otázkami léčiv a prostředků zdravotnické techniky.

Historicky vzato bylo lékárenství až do poloviny 19.století totožné s farmacií, neboť lékárny v tomto období plnily ještě většinu farmaceutických funkcí (výzkum, kontrola, výroba, rozdělování a výchova farmaceutů). Lékárna jako veřejná instituce k nám přichází zřejmě z jihu Evropy v 11.století. Tenkrát se podle vlastnictví rozeznávaly 2 druhy lékáren:

- městské (lékárník byl pouze zaměstnancem nebo nájemcem)
- měšťanské (byly soukromým majetkem lékárníka - měšťana)

Dále existovaly ještě lékárny klášterní, ústavní, nemocniční. Chod lékáren v té době řídil tzv. Zdravotní řád města, od poloviny 16.století to byly policejní řády a usnesení sněmů.

Od poloviny 19.století ztrácí lékárenství podobu jediného reprezentanta při cestě od suroviny až po lék. Dochází nám k vydělování jednotlivých funkcí, vznikají samostatné obory a lékárna postupně přechází především na výdej léčivých přípravků a malovýrobu dle receptů.

Svou historii má i lékárenství ve městě Turnově. Historické prameny uvádí, že zde lékárník působil již v polovině 18.století. Tzv. stará lékárna, " Lékárna U Bílého lva ", stála na místě dnešní knihy v Hluboké ulici a jejím majitelem byl Ph.Mr. Josef Radský, lékárník, který také od roku 1899 působil jako starosta města Turnova.

 

                                            

 

Lékárna U Bílého lva byla až do roku 1921 jedinou veřejnou lékárnou v Turnově. Tehdy v lednu byla otevřená lékárna nová v čele s Ph.Mr. Bohuslavem Munzarem, a to v domě " U České koruny " (nynější Prior na náměstí Českého ráje).

 

                                             

 

Vznik další lékárny nebyl z hlediska existenčních potřeb lékárníků žádoucí, a tak je o lékárně " U Nádraží " zmiňováno až v polovině 2.světové války, kdy byla ve vlastnictví Ph.Mr. Františka Poláka a později i jeho ženy Ph.Mr.Julie Polákové.

V roce 1936 umírá Josef Radský a lékárnu přebírá jeho žena Luise Radská. Ta zřizuje zodpovědného správce lékárny Ph.Mr. Blažeje Hocmana do roku 1938 a Ph.Mr. Annu Stelherovou, která působí do roku 1941, kdy přichází na místo nájemce Ph.Mr. Bedřich Karlík se svou ženou Marií.

V Lékárně U České koruny dochází ke změně majitele v září 1939, kdy lékárnu kupuje po březnové smrti Ph.Mr. B. Munzara Ph.Mr. František Melíšek.

Dům U České koruny byl v polovině 70.let zbourán. Lékárna neměla od té doby svou stálou budovu a různě "putovala", až počátkem 80.let vyrostla budova nynější v ulici Ant. Dvořáka, původně s rovnou střechou, v roce 1997 zásadně přestavěná do současné podoby.


Něco o lékárně:

Zákon 20/1966 Sb. O péči o zdraví lidu říká:
Lékárna je zařízení léčebně preventivní péče, kterému je vyhrazena příprava a výdej léků a výdej prostředků zdravotnické techniky. Náplní práce lékárníků je tedy mimo jiné zabezpečit léčiva a prostředky zdravotnické techniky pro pacienty, příprava dle receptů, dostatečně informovat pacienty o užití léků. Speciální činností v lékárně bývá někdy i veterinární farmacie.

Z hlediska vybavení se rozlišuje

- lékárna základního typu,
- lékárna s odbornými pracovišti,
- výdejna prostředků zdravotnické techniky.

Místností, která je v každé lékárně je oficína, neboli výdejní místnost. Sem lidé přichází, aby byli v přímém kontaktu s lékárníkem a získali všechny potřebné informace o svém léku, o svém zdravotním problému.

Dříve oficína nevypadala jako dnes. Byla to místnost, kde byly na pultu váhy a v policích mnoho stojatek s léčivy. Léky se připravovaly před očima lékaře či pacienta v čas potřeby.

 

                                               

 

Postupně během času vzniká přípravna samostatná, umístěná za oficínou, kam nemá laická noha přístup. Zde se provádí příprava mastí, mazání, užívání, očních kapek, prášků, čípků, ..., a také kontrola surovin pro jejich výrobu. Dále přeplňování do vhodných obalů, označování signaturou s názvem přípravku, kdo jej vyrobil, kdy, kolik a jak často se má užívat. Výše zmíněné stojatky (lékárenskou hantýrkou štandky) stojí dnes převážně v přípravně. Jsou to skleněné nebo porcelánové nádobky, láhve a lahvičky se zábrusem, který chrání léčivo před prachem, nečistotami a vlhkostí. Každá takováto štandka má označení, které udává název léčiva, případně jeho maximální dávky použitelné při přípravě. Dnešní štandky se vyvinuly z hliněných, dřevěných či porcelánových nádob, které je možno vidět již pouze v muzeích nebo jako ozdobu v lékárnách.

 

                                                   

 

Autor stránky:  Mgr. Zuzana Šreiberová

xx